V milníku, který působí jako nevyhnutelný krok i scéna z hard sci-fi zároveň, dokázal pozorovací satelit poprvé v historii najít svůj cíl zcela na vlastní pěst. Tento úspěch, ke kterému došlo v dubnu na palubě družice YAM-9 společnosti Loft Orbital, představuje první nahlášené nasazení vizuálně-jazykového modelu (VLM) přímo na oběžné dráze. Satelit se tak konečně vymanil ze závislosti na armádě lidských analytiků na Zemi. Nejde jen o další chytrý algoritmus; jsme svědky fundamentálního posunu v tom, co vesmírné senzory vlastně dokážou.
V útrobách satelitu běžel model Gemma 3 od Google DeepMind, tedy AI specificky navržená pro takzvané „edge“ aplikace, kde je výpočetní výkon vzácným zbožím – což je přesně případ družice svištící vesmírným vakuem. O výpočetní svaly se postaralo GPU NVIDIA Jetson Orin AGX, zatímco softwarovou taktovku držela laboratoř Jet Propulsion Laboratory (JPL) pod hlavičkou NASA. Místo obvyklého posílání terabajtů surových snímků na Zemi, kde je musí zdlouhavě procházet přetížení operátoři, dostal YAM-9 zadání v přirozeném jazyce – například „identifikuj infrastrukturu v okolí železničních uzlů“. Palubní AI pak sama provedla prvotní selekci a odfiltrovala pouze relevantní data.
Proč na tom záleží?
Tato demonstrace v podstatě mění satelity z „hloupých kamer“ na inteligentní, autonomní pozorovatele. Tím, že se data zpracovávají přímo u zdroje, dochází k radikálnímu prosekání informačního smogu, který se dříve musel nákladně posílat dolů na Zemi. Mizí tak jedno z největších úzkých hrdel současného satelitního průzkumu. Paul Lasserre, šéf AI v Loft Orbital, jde ale ještě dál a mluví o vzniku „nepřetržitých hlídkových vrstev ve vesmíru“. Operátoři už nebudou muset satelitu složitě nakazovat, aby pořídil konkrétní fotku; prostě mu dají trvalý úkol: „Sleduj tuhle hranici a dej mi vědět, jakmile uvidíš něco podezřelého.“ Je to první krok do budoucnosti, kde vesmírná infrastruktura nebude jen pasivně sbírat data, ale bude o nich aktivně rozhodovat.
