Zpráva, ze které se nejspíš orosilo čelo nejednomu softwarovému inženýrovi v oblasti robotiky: společnost Anthropic právě předvedla svůj nejnovější model Claude Opus 4.7. A výsledek? Tato AI dokáže naprogramovat fyzického robota téměř 38krát rychleji než tým živých expertů. Podle výzkumu v rámci druhé fáze projektu „Project Fetch“ zvládla umělá inteligence autonomně sérii komplexních úkolů za pouhých 9 minut a 35 sekund. Lidskému týmu bez asistence přitom ta samá práce zabrala 361 minut.
Nejde o žádné kosmetické zrychlení, ale o naprostý kvantový skok. Ještě před deseti měsíci, v srpnu 2025, přitom Anthropic v první fázi experimentu narazil. Tehdejší vlajková loď Opus 4.1 tehdy pohořela hned na prvním kroku: nedokázala se ani připojit k robotickému psovi. Lidskému týmu s asistencí modelu Claude tehdy dokončení úkolů trvalo 181 minut, zatímco neasistovaní lidé s tím bojovali přes šest hodin. Střih do dneška: Opus 4.7 se nejen bez problémů připojil, ale celý proces dokončil 19krát rychleji než lidé s pomocí AI v prvním testu.
Zadané úkoly přitom nebyly žádná brnkačka. AI se musela připojit ke kameře a lidaru robota, napsat program pro monitorování jeho trasy a pomocí počítačového vidění detekovat plážový míč. Jedinou prací lidského výzkumníka bylo zapojit notebook, zadat úvodní prompt a schvalovat jednotlivé kroky AI. Zbytek – od vyhledání správných softwarových knihoven až po napsání a spuštění kódu – oddřel model sám.
Proč je to tak zásadní?
Nejpřekvapivější odhalení od Anthropicu je, že tento masivní nárůst výkonu není výsledkem žádného speciálního tréninku pro robotiku. Jde o takzvanou emergentní schopnost, která prostě „vypadla“ z obecného škálování modelů – tedy stejné síly, která žene kupředu chatboty nebo generátory obrázků. To naznačuje, že s tím, jak se základní modely stávají chytřejšími, budou přirozeně schopnější interagovat s fyzickým světem a programovat ho.
Technickým klíčem k úspěchu je to, co Anthropic nazývá „agentní smyčka“ (agentic loop). Model v ní sbírá kontext, provede akci (například napíše kód) a následně ověří výsledek, než se pustí do dalšího cyklu. Opus 4.7 běžel v režimu „adaptivního uvažování na maximální výkon“, což je kognitivní mód, který modelu umožňuje přemýšlet mezi jednotlivými kroky. Právě toto prokládané uvažování dovoluje AI rozpoznat chybu – třeba selhání připojení senzoru – a okamžitě ji v dalším příkazu opravit, aniž by musela čekat, až člověk chybu odladí. Anthropic sice podotýká, že model má stále rezervy v úkolech vyžadujících jemnou motoriku, ale bariéra pro zprovoznění robotů byla právě teď srovnána se zemí. Úzkým hrdlem už není hardware, ale to, kdo – nebo co – ho dokáže nejrychleji naprogramovat. A momentálně to vypadá, že všechny trumfy drží v rukou křemík.
