Zatímco technologický svět zůstává fascinován nejnovějšími humanoidy, kteří předvádějí salta vzad, skuteční robotičtí dříči pohánějící globální ekonomiku potichu betonují náskok Asie, který se zdá být už téměř nedostižný. Aktuální analýza rezonující na sociálních sítích ukazuje tvrdou realitu: svět průmyslové robotiky – tedy ten sektor, který reálně vyrábí věci a generuje miliardové zisky – je v drtivé většině ovládán asijskými korporacemi, které jsou navíc opevněny masivní hradbou patentů.
Příspěvek investorky Alyshy Lobo upozorňuje na fakt, že klíčoví hráči v průmyslové robotice jsou dnes de facto v asijských rukou. Patří sem japonští giganti jako Fanuc, Yaskawa a Kawasaki, ale i německý průkopník KUKA, kterého už v roce 2016 pohltila čínská skupina Midea Group. Příspěvek zmiňuje také švýcarsko-švédský koncern ABB, jehož robotickou divizi má v rámci očekávané transakce v roce 2026 převzít japonská SoftBank Group.
Nejde však jen o vlastnické struktury; ve hře je především hluboký „příkop“ v podobě duševního vlastnictví. Jen samotné japonské firmy tvoří polovinu z deseti největších výrobců průmyslových robotů na světě. Společnosti jako Fanuc Corporation a Yaskawa Electric Corp. drží po celém světě desítky tisíc patentů, které jsou výsledkem desetiletí neúnavných inovací přímo v továrních halách. Tyto patenty neslouží k efektním prezentacím pro investory; pokrývají mravenčí, zdánlivě nudné, ale naprosto kritické detaily v oblasti spolehlivosti, přesnosti a energetické efektivity, bez nichž by se moderní výroba zastavila.
Proč na tom záleží?
Koncentrace duševního vlastnictví v oblasti průmyslové robotiky v Asii představuje fundamentální posun v globálních výrobních kapacitách. Zatímco do západních startupů vyvíjejících humanoidy tečou potoky rizikového kapitálu s příslibem automatizované budoucnosti, tito asijští obři už dávno zautomatizovali přítomnost. Jejich patentová portfolia jsou neprostupnou obrannou linií postavenou na dekádách zkušeností z reálného provozu, datech z výrobních linek a hluboké integraci do komplexních dodavatelských řetězců.
Pro západní firmy tak konkurence neznamená jen „navrhnout lepšího robota“. Znamená to pokusit se dohnat kolosální náskok v institucionálních znalostech a chráněných inovacích. Skutečná ekonomická moc totiž neleží v nablýskaných videích na YouTube, ale v těch „nudných“ a spolehlivých robotických ramenech v továrnách v Kuang-čou nebo Toyota City. Humanoidi jsou sice sexy, ale jak ukazují data o patentech, průmysloví roboti jsou základy, na kterých vše stojí – a tyto základy jsou dnes pevně ukotveny na Východě.
