Tesla konečně stanovila datum pro své evropské ambice s funkcí Full Self-Driving (Supervised), když si vytyčila únor 2026 jako cíl pro národní schválení v Nizozemsku. [6, 19] Toto oznámení signalizuje potenciální konec vleklého regulačního maratonu pro společnost, která strávila více než rok předváděním této technologie napříč celým kontinentem. Klíčem k odemknutí trhu EU je nizozemský schvalovací úřad RDW, který je připraven udělit první klíčovou výjimku, jež umožní provoz systému na veřejných komunikacích. [5, 7, 14]
Ústředním konfliktem je, že stávající evropská pravidla, konkrétně nařízení OSN č. 171 pro asistenční systémy řízení úrovně 2 (DCAS), jsou zásadně neslučitelná s tím, jak FSD funguje. [2, 4] Tato nařízení zakazují klíčové funkce FSD, jako jsou systémem iniciované změny jízdních pruhů bez rukou řidiče na volantu. [11] Tesla bez obalu označuje tato pravidla za „zastaralá“ a argumentuje, že vynucené dodržování by paradoxně učinilo systém méně bezpečným a použitelným – což podkládá daty z více než 1 milionu kilometrů interního testování na silnicích EU.
Proč je to důležité?
Tenhle nizozemský taneček není jen o tom, aby Tesly samy měnily jízdní pruhy; je to klíčový lakmusový papírek pro schopnost Evropské unie regulovat moderní systémy řízené umělou inteligencí. Tesla využívá specifickou právní cestu, „výjimku podle článku 39“, která je navržena pro nové technologie, jež se nevejdou do starých regulačních škatulek. [8, 20] Pokud se národní schválení Nizozemska stane úspěšnou šablonou pro ostatní členy EU, mohlo by to vytvořit precedens pro to, jak se blok vypořádá s dalšími rychle se vyvíjejícími technologiemi, a vynutit si posun od rigidních, předepisujících pravidel k flexibilnějšímu, na důkazech založenému přístupu k bezpečnosti. A to je přesně ten moment, kdy neodolatelná síla datově řízené autonomie naráží na velmi pružný objekt bruselské byrokracie.
