Práce na dálku dostává zcela nový, dosud nevídaný rozměr, díky čínskému konsorciu, které světu představilo to, co hrdě označuje za první aplikaci humanoidního robota pro inspekci elektrické sítě v odvětví. Robot „Kuavo“, který vzešel ze spolupráce gigantů jako Leju Robotics, China Southern Power Grid a China Mobile, se stává „ocelovým avatarem“ pro inženýry, umožňujícím jim provádět delikátní údržbu vysokého napětí z bezpečné vzdálenosti. Jde o obrovský skok vpřed ve spojování sítí 5G-A nové generace s robotikou v kritických průmyslových sektorech.
Skutečné kouzlo však nespočívá jen v samotném robotovi, ale v síti, která ho drží na uzdě. Celý systém totiž šlape na architektuře 5G-A (Advanced) „Edge-Terminal-Cloud“, jež nabízí tak bleskurychlou odezvu, že umožnila úspěšný test dálkového ovládání na úctyhodných 1 200 km mezi Pekingem a Šanghají. Toto špičkové nastavení streamuje HD video zpět operátorovi rychlostí 20 Mbps a zajišťuje odezvu příkazů v řádu milisekund, což, jak se šušká, zvyšuje efektivitu inspekce o dechberoucích 84 %.
Kuavo, se svou výškou 1,66 metru a více než 40 stupni volnosti, slouží přímo na místě jako prodloužené ruce a oči, schopný s chirurgickou přesností manipulovat s rozvaděči o napětí 110 kV. Okrajové uzly 5G-A fungují jako „super nerv“ celého systému, který s pedantskou přesností zajišťuje mapování pohybů operátora v poměru 1:1 na končetiny robota, a to bez jakéhokoli postřehnutelného zpoždění. A to je, přátelé, naprosto kritické, když se chystáte šťourat do něčeho, co by dokázalo napájet celé menší město.
Proč je to důležité?
Zatímco humanoidní roboti často působí dojmem, že jsou řešením, které si teprve hledá svůj problém, zde se jedná o naprosto cílenou a pragmatickou aplikaci. Nasazení „ocelového avatara“ do nebezpečných zón, jako jsou vysokonapěťové rozvodny, nabízí jasný plán, jak ochránit lidské životy a zdraví v kriticky důležitých infrastrukturních rolích. Úspěšný dálkový test demonstruje replikovatelný rámec pro pokročilou teleprezenci, s očividnými možnostmi rozšíření do oblastí, jako je odstraňování následků katastrof, údržba chemických závodů a dalších „lahůdek“, do kterých byste se sami rozhodně pouštět nechtěli. Nejde tedy ani tak o robota, který umí chodit, jako spíše o robustní síť s nízkou latencí, která konečně činí vzdálenou fyzickou práci v takovémto měřítku skutečně životaschopnou.
